Řekla jsem své dceři, že nejsem chůva ani uklízečka: já si jen myslím, že také mám právo na svůj osobní život

Před pěti lety se moje dcera Alice vdala. O rok později se narodil můj vnuk Honzík. Po narození dítěte jsem začala pomáhat své dceři se vším: pamatuji si, jak těžké je být s dítětem. Nakrmila jsem svého vnuka, chodila s ním ven a pomáhala Alici s vařením a úklidem. Snažila jsem se udělat vše pro to, aby si Alice mohla více odpočinout.

Myslíte si, že mi za to Alice alespoň jednou poděkovala? Nikdy nic. Alice i její manžel si považují moji pomoc za samozřejmost. Alice a její manžel chodí na různé večírky, setkávají se s přáteli, chodí na pikniky a do posilovny.

Právě si zvykli přivést Honzíka ke mně slovy: „Necháme ti vnuka. Máme něco zařídit! “ Zároveň se mě nikdy neptají jestli na to vůbec mám čas? Nezajímá je jestli možná jsem měla i nějaké vlastní plány? A myslela jsem si, že i když odejdu do důchodu, můžu žít, jak chci a budu si moci dělat, co chci. Ale nebylo to tak.

Alice mi může snadno zavolat a říct, že musím vyzvednout vnuka ze školky, jinak to Alice ani její manžel nemohou udělat: dcera je na večírku a zeť šel se setkat s přáteli.

Takové žádosti velmi často porušovaly mé plány, byla jsem naštvaná, ale šla jsem vyzvednout svého vnuka: nemohla jsem přece nechat svého vnuka ve školce! A Alice a její manžel využili moji pomoc a ani nepoděkovali.

Všechno jsem to vydržela s poslední silou. Ale to, co se stalo před týdnem, už jsem nemohla dál tolerovat. Moje dcera mi zavolala a šťastně mě informovala, že si zařídili dvoutýdenní odpočinek v luxusním hotelu v Egyptě. Říkala jsem, že jsem ráda a jak je to úžasné.

Honzík z toho bude mít jen prospěch. A pak se ukázalo, že Alice chtěla jet na dovolenou pouze se svým manželem a bez svého syna. A rozhodli se nechat Honzíka se mnou na tyto dva týdny.

A ani se mě nezeptali na můj názor. Prostě mi to řekli a prý musím to tolerovat! To je ostuda!

Řekla jsem své dceři, že nejsem chůva ani uklízečka. A musí vše naplánovat s předstihem, vždyť mají dítě. Nakonec jsou rodiči a musí plnit své rodičovské povinnosti.

Zeptal jsem se Alice: proč se oni nezeptali na můj názor? Odpověď mé dcery mě prostě ohromila! Řekla mi následující:

– Ale sedíš na důchodu! Máš spoustu volného času. Co jiného můžeš dělat, když nesedět se svým vlastním vnukem?!

Řekla jsem své dceři, že mám své vlastní plány a že nebudu sedět s Honzíkem. Už jsem měla naplánovanou dovolenou v Chorvatsku. A také jsem řekla, že se nechci vzdát svých plánů a měli by vzít svého syna na dovolenou s sebou.

Alice a se se mnou pohádala. Prohlásila, že jsem špatná babička. A já si jen myslím, že také mám právo na svůj osobní život.

Jsou to rodiče, tak ať se o své dítě pořádně postarají. A budu pomáhat podle svých nejlepších schopností, a ne na žádost mého zetě a dcery, kteří zcela ztratili svědomí.