Cikánka říkala, že za můj rozvod může ten, kdo daroval na svatbu půlku bankovky: Když jsem prohlížela svatební video, slzy mi tekli řekou

Včera jsme se rozhodli jít na oběd s přítelkyní do kavárny. Už jsme se měli vracet domů, najednou k nám přišla jedna postarší cikánka.

Snažila jsme se jí obejít, ale tentokrát mi něco nedalo. Moje kamarádka Eva rychle odběhla stranou, a i mně začala volat:

– Olgo, pojď. Brzy skončí oběd a my se musíme dostat do práce.

Ale rozhodla jsem se, že můj život z tohoto rozhovoru rozhodně nebude horší, a tak jsem se rozhodla, že si poslechnu, co mi řekne.

Samozřejmě, že jsem slyšela hodně o tom, jak podvádějí, vkládají do hypnózy a berou všechny peníze a šperky, ale v té době mi to bylo prostě lhostejné.

Dala jsem jí svou ruku a ukázala dlaň. Cikánka ji začala pečlivě zkoumat a řekla:

„Máš velmi dobrou a čistou duši. Vždycky se snažíš pomáhat těm, kteří to potřebují. A starších lidi si velmi vážíš. Ale tvá duše je velmi smutná a osamělá. Nezná lásku“

Nic zvláštního mi neřekla. To se dá říct komkoliv a budou si myslet, že to tak je.

A možná jsem vypadala jako naivní hlupák. Pak ale pokračovala:

„Ale ty za to nemůžeš, že jste s manželem neměli štěstí. Ani on za to nemůže. Jen jste měli na svatbě člověka, který velmi záviděl vašemu štěstí a rozhodl se ho zničit. Ten člověk, který vám dal polovinu bankovky, jen abyste byli vždy odděleni jako částečky té bankovky.“

Z těch slov mi běhala husí kůže! Když jsem se probrala, cikánka někam zmizela, ale peníze a šperky zůstaly na místě.

Eva a já jsme se vrátili do práce, ale nemohla jsem zapomenout na slova té ženy.

Za dvě hodiny jsem už běžela domů, abych se podívala na naše svatební video.

Slzy mi tekli po tvářích. Nemohla jsem se dívat, jak jsme byli tehdy šťastní a mladí.

Nemůžu uvěřit, že od té doby uplynulo 12 let a všechno se tak změnilo.

A tak jsem se dostala až do okamžiku, kdy jsme ukazovali, jak hosté házejí peníze do bedny.

Když jsem uviděla, kdo hodil půl bankovky, byla jsem v šoku. Jak ona mohla, ta nejmilejší osoba?!

Byla to mladší sestra mého manžela. V té době už měla tři děti, ale nikdy se nevdala. Takže záviděla ne našemu štěstí, ale mému!

Od té chvíle jsem se rozhodla s rodinou bývalého manžela vůbec nekomunikovat, aby nic nevěděli a nezáviděli. Teď už mám jen sebe, syna a rodiče. A to mi plně stačí.

Co byste udělal na místě hlavní hrdinky?