Jak se vyrovnat s tím, když matka manžela chodí k nám pětkrát denně

Vzali jsme se s manželem asi před půl rokem. Přestěhovala jsem se k němu do stanic z velkoměsta. Manžel má velký dům, pozemek, téměř celý osázený ovocnými a smrkovými stromy. Krása! Žij a raduj se, nebýt jeho rodičů, kteří žili vedle nás. Nebo spíše, kdyby nebylo jeho matky, protože tchána jsem viděl zřídka.

Jeho rodiče mají také velký dům, velká zahrada kde je plno práce.

Zda se ale jeho maminka nudila, nebo chtěla žít s námi, nevím.Ale chodila k nám pětkrát, nebo dokonce šestkrát denně.

Zpočátku jsem se k tomu chovala klidně, předci jen je to maminka manžela, respekt je třeba projevit. Ale když jsem si uvědomila, že mi to opravdu brání žít, začalo to dost nervovat.

Teprve když si sedneme na snídani, vidím, že jde po dvoře.

Přijde, sedne si a říká: „Ty si dělej co měla a já jen tak tu posedím.“ A tiše se dívá. Není příjemné, když tě někdo sleduje.

A mohla přijít kdykoliv během dne, protože manžel jí z nějakého důvodu dal klíče.

Jen si sednu odpočinout, slyším na dvoře její hlas, volá mě. S manželem ani nemůžeme zůstat sami, protože nikdy nevíš kdy přijde jeho maminka.

Sedím večer, koukám na televizi, slyším na zahradě něco se děje, dívám se ven a tam už je tchýně na zahradě. Na jedné straně pomoc a na druhé straně nikdo jí o to nežádal.

K smíchu je, když někam jedeme autem. Nestihly jste ještě ani odjet a ona už telefonuje skoro každou hodinu. Kontroluje, kde jsme, jakou rychlostí jedeme, zda jsme si připoutali bezpečnostní pásy a zda-li moc nefouká z okna.

Samozřejmě se snažím držet v klidu, ale občas předci jen vybouchnu a potom vyčítám manželovi, že mě nebaví žít pod věčnou kontrolou, ale manžel mi jen říká, abych si toho nevšímala.

Nevím jak mám vysvětlit jí, že syn je dospělý muž a může se o sebe postarat sám.

Doufám, že ten blázinec jednou skončí.