Hodnou manželku vyměnil za mladší krasavici: Lenka kosmetické salony neměla ráda, litovala peněz

„Chtěl jsem, aby vedle mě byla žena, ne kombajn pro domácnost“

Naučil jsem se mýt nádobí … nemá smysl čekat.

Plné umyvadlo, nic čistého, žádná sklenka, žádná vidlička. Na talířích všechno vyschlo … namočil.

Když přicházím z práce hladový, musím si vyhrnout rukávy a nejprve vše umýt, než se najím. A co jíst, to je otázka. V lednici jako vždy prázdno. Zapnul jsem varnou konvici, abych uvařil rychlé nudle. Dřív jsem o takovém ani nevěděl.

Dříve však vše bylo jinak..

Lenka vařila skvěle polévky. Vůně byla po celém domě.

Koláče s různými výplněmi … marinovaná žebra dle vlastního receptu. To bylo něco..

Přijdeš z práce a na stole už je všechno… a doma je pořádek, všechno jiskří. Proč jsem si toho nevšiml dříve?

Myslel jsem si, že kromě vaření a čištění Lenka nepotřebuje nic … okna, nádobí, podlaha, praní … vypadalo to jako začarovaný kruh.

Potkal jsem Simonu, jednu jedinou a neopakovatelnou. Chodila v minisukni, na podpatcích, krásná a upravená. Lenka kosmetický salony neměla ráda, litovala času a peněz, časopisy neokoukala, nebarvila si vlasy. Ale vždycky byla krásná a štíhlá.

Doma v županu a pantoflích a venku v oblíbených džínách a teniskách.

– Miluju jinou ženu … řekl jsem tehdy Lence, která pravě dělala krém na dort,

– A jdu za ní! Nechci ti lhát …

Lenka se neotočila …

A neviděl jsem její slzy …

Chtěl jsem vedle sebe ženu, ne kombajn.

Tak jsem se zamiloval do Simony.

Nyní však sám umývám nádobí, peru a žehlím košile … ještě kdybych se naučil vařit …

Simča teď sedí v křesle, dívá se na svou novou manikúrou, chlubí se mi a časopis čte…

A na gauči se polovina jejího šatníku válela – vybírala co na sebe má obléknout na manikúru.

A na stolku stojí špinavé kelímky od kávy …

V mé hlavě se točí myšlenka – vyměnil jsem skvělou hostitelku-manželku za línou milenku.