Je mi 59 let a po letech jsem se pokusila žít s mužem: Zvládli jsme to spolu jen 2 týdny

Seznámila jsem se s mužem, a on nabídl mi pokusit se žít spolu.

Je mi 59 let, 15 z nich jsem rozvedená a s nikým jsem za to dobu nežila. A tak jsem se rozhodla, proč to nezrušit, na první pohled se zdál velmi slušný. Rozhodli jsme se žít na mém území, bylo to pro mě pohodlnější a on se moc nebránil.

Začali jsme žít, zpočátku bylo všechno v pořádku, ale pak začala skutečná hrůza. Pracovala jsem a měla standardní pracovní dobu. A můj drahý pracoval sám pro sebe, mohl přijít a odejít z domu, když se mu zachce. Vařila jsem obvykle o víkendu, uklízela jsem ve stejnou dobu. V dalších dnech jdsem prostě ano neměla čas.

Vařila jsem na celý týden, a když jsem přišla domů z práce, nádobí bylo špinavé a žádné jídlo. Když něco řeknu, tak se hned uráží. Tak jsem začala mlčet.

Jednou jsem ho požádala, aby to uklidil, tak on mi řekl, že je to ženská záležitost a nic nedělal. Je pravda, že jednou jsem přišla domů a doma jako by bylo uklizeno. Jako by, protože, bylo uklizeno na místech, která jsou vidět. Koberce byli čísté se jen uprostřed místnosti. Prach se také otřel jen kolem předmětů.

Mnozí řeknou, že je třeba se radovat i z toho. Poslední dobou jsem začala přemýšlet, proč to dělám já. Jdi do práce, ukliď dům, uvař jídlo. Je lepší být sama, než takhle.

Byla jsem tak rozčílená, že jsem ani nedokázala mu nic říct. A pak přišel okamžik, rozhodla jsem se, že řeknu mu všechno. A co si myslíte, že mi odpověděl. Prý tady není pánem, ale hostem. Investovat do mého bytu nebude nic ale já ho musím krmit a potěšovat jako host v hotelu.

Žili jsme tak jen dva týdny, ale mě toho stačilo do konce života. Už nikoho více nepotřebují.