„Málokdo dokáže důkladně vyšetřit a posoudit stav vrcholových atletů,“: po republice vznikají centra sportovní kardiologie

V Česku začínají vznikat takzvaná centra sportovní kardiologie, která by měla zbytečným úmrtím vrcholových sportovců zabránit.

Před pětadvaceti lety se předseda České kardiologické společnosti Aleš Linhart procházel na startu jednoho z nejznámějších závodů v Evropě – Tour de France: na jednu z nejdůležitějších sportovních událostí roku se vydal pracovně.

Spolu s kolegy tehdy vyšetřil 149 cyklistů závodu, a pomohl tak potvrdit, že srdce vrcholových sportovců jsou úplně jiná než například srdce lékařů, kteří je vyšetřovali. „Najednou před sebou máte výkonnostního sportovce, který je očividně zdráv, ale přesto jeho srdce vystupuje ze všech mezí a vypadá jinak než srdce nesportujícího člověka, jinak než srdce zdravého člověka,“ popisuje Linhart.

Podle něj platí obecná poučka, že sportující člověk má daleko lepší životní prognózu a menší šanci prodělat kardiovaskulární onemocnění, ale neplatí to stoprocentně. „Sportovat trochu je výborné, sportovat více je ještě lepší, ale sportovat příliš mnoho už může být příliš. Ne všichni se srovnají se zátěží, která je příliš intenzivní a příliš agresivní,“ vysvětluje Linhart.

Obtíž je právě v tom, že srdce vrcholových atletů příliš nepřipomínají srdce běžných lidí. Jen málokdo je tak dokáže důkladně vyšetřit a posoudit jejich stav. A právě proto letos vznikají po republice centra sportovní kardiologie – jedno ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, další ve Fakultní nemocnici Olomouc a třetí v Nemocnici Podlesí v Třinci. Pro děti a dospívající je k dispozici i Dětské kardiocentrum ve Fakultní nemocnici Motol.

Centra dokážou tak dobře poznat, co je ještě u sportovce normální a co už značí nějaké onemocnění. Běžný lékař má totiž s takovým rozlišením často problém.

„Obraz hypertrofického srdce mohou mít zároveň i některé nemoci, které mohou mladého sportovce zabít. Je to hlavně hypertrofická kardiomyopatie, která se může na srdečním ultrazvuku projevovat úplně stejně jako atletické srdce, a je potom hrozně složité odlišit ty dvě entity od sebe,“ říká Eliška Sovová, přednostka Kliniky tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace Fakultní nemocnice Olomouc.

Vrcholoví sportovci totiž pravidelně podstupují základní preventivní sportovní prohlídky u praktických a tělovýchovných lékařů. Ti však nemusí být připraveni se s takovým úkolem vyrovnat. Jednoduše nepoznají, že podivně působící srdce je vlastně v pořádku.

Špatná diagnostika sportovcova srdce podle něj není v Česku nic výjimečného. „Vídáme občas, že je nález, který nepředstavuje zásadní překážku pro sportování, označen jako něco, co by mělo vést k ukončení kariéry. To je samozřejmě drama, protože tím zastavíte kariéru někoho, kdo by mohl dosáhnout velkých úspěchů nebo by se mohl sportem živit. Úplně mu obrátíte život naruby,“ říká Linhart.

„Část na první pohled velmi drasticky vypadajících nálezů může být vlastně úplně normální. A je důležité sportovce neodradit od sportování, pokud to není nutné,“ vysvětluje Aleš Linhart.

Do třetice mají centra sportovní kardiologie pomoci lidem, kteří už nějaké srdeční onemocnění či operaci prodělali a chtějí se ke sportu navrátit.

„Extrémním případem může být německý maratonský běžec, kterému je 25 let a je schopen běhat triatlony, ačkoliv je po transplantaci srdce. Jsme schopni takovým lidem pomoct, aby se mohli věnovat sportu, i když mají něco, kvůli čemu by jim jiní sportovat zakázali,“ popisuje Vladimír Tuka, kardiolog Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Při příležitosti představení nových center se přítomní lékaři vyjádřili také k tomu, jak se sportovci mají chovat v souvislosti s pandemií COVID-19. „Neměli by sportovat v situaci, kdy mají teplotu, dušnost, bolest na hrudi, pociťují jakoukoliv únavu či nadměrné bušení srdce, nebo jsou dokonce covid pozitivní,“ říká Bogna Jiravská-Godula, vedoucí lékařka Centra sportovní kardiologie Nemocnice AGEL Třinec-Podlesí.

Když už se však sportovec COVID-19 nakazí, měl by po odeznění příznaků nemoci zůstat sedm dní bez tréninku a dalších sedm dní zátěž postupně zvyšovat.