Manul Dašeňka: příběh divokého kotě, které vyrostlo mezi lidmi

Místo divokých zvířat – v přírodě. Někdy se ale stane, že život mláděte divokého zvířete skončí v rukou člověka.

Stalo se tak kočičímu manulovi, jehož matka nešťastně udělala hnízdo v opuštěném železném vagonu. Když byl vůz převezen na jiné místo k opravě, samička manula se vyděsila a utekla do lesa.

Kotě zůstalo osamocené, po dvou dnech ho lidé přijali do útulku. Mládě se dostalo do rodiny Vadima a Olgy Kirilyuk.

Přezdívka byla pojmenována podle hory, vedle které se narodil – Dáša Budlanovná.

Kotě mělo dehydrataci, a tak bylo rozhodnuto mládě krmit z injekční stříkačky.

Postupně se Dáša naučila sama sát z dětské lahvičky.

Po jídle se jí masírovalo bříško, jak to v přírodě dělá maminka-kočka.

A dávali ji spát v improvizovaném doupěti z kartonové krabice.

Po uzdravení kotě začalo jíst speciální směs a za 1,5 měsíce dostalo čerstvé maso.

Dáša se v domě rychle zorientovala. Naučila jsem se sama šplhat na gauč. A v noci chodila spát do doupěte.

Doupě malého manula bylo odpoledne přeneseno do sálu a večer do ložnice.

V měsíci a půl se Dasha změnila barvu očí z modré na žlutou.

A výraz tlamičky se stal drsnějším.

V červnu se Dáša poprvé dostala do přírody, v tomto věku ve volné přírodě manuly vyvádějí děti z doupěte.

Majitele hrobka ji museli naučit žít ve volné přírodě. Zpočátku se bála a neustále utíkala k „pěstounům“, ale pak se trochu osmělila.

Dáša velmi ráda brousila drápy. Ale manulové drápy jsou velké, ostré a dokonce i v měsíčním věku koťata nevědí, jak je skrýt.

Pokud Dáša chtěla vylézt na nohy k „mamince“ — nohy byly pokryty škrábanci.

Když Dáša odstrčila nebo zatáhla ruce s lahví mléka – také zůstávali škrábance.

S toaletou to také nešlo hned. Nejprve ona dělala to co ji bylo nutné za skříní nebo v domácích pantoflích.

Ve věku dvou měsíců ona si uvědomila, že je třeba jít na toaletu v zásobníku s pískem.

Doma kromě Dášy bydlely ještě dvě kočky a kocour. Zpočátku se přátelství s nimi u malého Manula nevyvíjelo, kočky ucítily její divokou vůni a na oplátku syčely.

Kočka Musia nejprve „vzala“ Dášu a nechala spát vedle sebe v křesle.

Čím starší byla Dáše, tím více si preferovala samotu. Přestala spát s „rodiči“, stále častěji seděla u okna a pozorovala život na ulici.

V noci a ráno bylo ticho.

Prosila jídlo velmi zdvořile. Nebo když slyšel, že někdo něco vytáhne z lednice, běžela, vstala na zadní tlapy a prosila, aby se s ní podělila o kus masa.

Když byly 4 měsíce, Dáša už nestačili procházky okolo domu kde ona žila.

Každý den se mladý manul stával stále samostatnější, stále více nesnášel omezení svobody.

Ve volné přírodě v tomto věku manuly obvykle opouštějí doupě a odcházejí do samostatného života.

Během zimy však více než polovina z nich zemře.

S Dášinou budoucností se mělo něco řešit. Do zoo ji dát nechtěli, protože původně plánovali pustit na svobodu. Doma ji držet už bylo také nebezpečné.

Bylo rozhodnuto, že ji odvezou na hranici Daurské přírodní rezervace – je to oblast, kde manuly žijí. Poprvé na svobodě Dáša utekla do lesa, ale byla vrácena, aby se neztratila a zvykla si na svůj nový domov.

Po celý den mladá kočka prozkoumala území, večer se vracela na krmení.

Ve třech měsících v přírodě začíná maminka vodit děti po okolí. Mláďata se učí skrývat, plížit se tiše k kořisti, útočit a zabíjet. To jsou základní dovednosti pro přežití.

Dáša rozvíjela tyto dovednosti tím, že honila kočky, hrála si s lidmi, plížila se a skákala na králíky.

Dáša od dětství projevovala zvířecí povahu, vrčela na cizince.

Po pěti dnech života v rezervaci se Dášě podařilo chytit malého králíka.

Došlo k pochopení, že jen skoky a honičkou se nedají sehnat jídlo, je potřeba zdrženlivost a vyčkávání.

Ve stejný den se jí podařilo chytit i dospělou potravu.

Během týdne kočka dobře prozkoumala rezervaci, našla dobré útočiště, získala první lovecký zážitek.

Pohled na Dášu byl ještě dospělejší a drsnější.

Na kordon přivezli kočku Timku. Dáša, která byla méně úspěšná v skokách a rychlosti oproti kočce, brala si své trpělivosti a vytrvalosti. Cítila se v rezervaci jako pani, pilně zakopávala Tymkinovy záchody.

Dáša vytrvale, ale bez agrese „vytlačila“ Timka ze svého území. Kočka odpovídala vrčením a pláčem.

Kočičí příbuzný nikdy nepřijali manula do své rodiny.

Za plot chodit se Dáša váhala, stále cítila náklonnost k „rodině“, zůstala stejně tak zvědavá a hravá jako byla dříve.

Čas plynul a Daria jako by se bála opustit své hnízdo, i když už v přírodě kočičky jejího věku žily samostatným životem.

Do září Dáša přibrala dvě kila.

Stále častěji se manul dívala na hory a jednou odešla…

Vybrala si život na svobodě.

Příběh tohoto okouzlujícího manula pokračuje i nyní. Vadim na své facebookové stránce podrobně popisuje, co se s Dášou děje.

PSALI JSME: 4 LETÁ HOLČIČKA VEDE PITBULY JAKO DIRIGENT ORCHESTRU: TOTO VIDEO MÁ VÍC NEŽ 10 MILIONŮ ZHLÉDNUTÍ

PŘIPOMÍNÁME: „ZASLECHL JSEM TĚŽKÉ DÝCHÁNÍ“: STARÉHO PSA ZABALENÉHO V IGELITOVÉ TAŠCE HODILI DO KOŠE