Ve skutečnosti jsem zmatená. Chci hned říct o svém závěru ze současné situace: vlastníte pouze to, co jste koupili za peníze vydělané vlastní prací. Všechno, co jste dostali jako dárek nebo dostali za peníze jiné osoby, vám nikdy nebude patřit. S mým bytem to takhle bylo, protože jsem si ho nekoupila za své peníze, ale byl to dárek mé matky.
Dlouho jsem žila sama a moje matka žila se sestrou, protože ta má děti. Moje matka ji pomáhala s domácími pracemi a moje sestra to potřebovala. Děti však vyrostly a již nepotřebovaly pomoc své babičky.
Musím objasnit, že moje matka má svůj vlastní samostatný byt, to znamená, že má kde bydlet. Nechce však žít sama, protože takhle nikdy nežila a nechce to ani zkoušet.
Zdroj: tintelekt.com
Jsem ve věku, kdy stále chci žít sama pro sebe. Někdy chci zajít do nočního klubu, sedět se svou kamarádkou se sklenicí červeného polosladkého vína nebo něčeho silnějšího a taky mám osobní život. Ale zase jsem pod dohledem své matky, která se ve stáří ještě zhoršila.
Mám na to nárok?
Nejprve mě matka navštěvovala na dobu neurčitou. Ano, taky mi moc chyběla. Uplynuly však čtyři měsíce, co moje matka překročila práh „mého“ bytu a ona nechce odejít.
Vaří jen to, co chce. Když vařím, je uražená. Říká, že jenom zkazím produkty a nemusím stát u sporáku, když je ona doma. Možná je to pro někoho legrační, ale nemohu ani v klidu umýt podlahu. Čekám, až někam odejde, a pak potom umyji. Můj osobní život také skončil po příjezdu mé matky.
Jednoho dne jsem přišla domů o půl čtvrté ráno. Moje matka na mě čekala v kuchyni, protože nemůže spát, dokud nebudu doma. Celý den si těžce povzdychovala a stěžovala si na bolest hlavy z nedostatku spánku, což mě otravovalo. Tak tomu bylo i v mládí.
Když došla moje trpělivost, promluvila jsem s ní vážně. A co si myslíte? Velmi silně se urazila. Moje matka začala říkat, že se vždy starala o mou sestru a mě, utratila poslední peníze za nás a teď, když je stará, ji nikdo nechce. Koneckonců, v tomto věku je nebezpečné žít o samotě.
Ilustrační foto Zdroj: youtube.com
Moje sestra má manžela a děti a já jsem sama. Rozhodla se tedy žít se mnou. A říká „Nechci tě nechat na samotě.“ Prý to sama nezvládám a ona musí žít se mnou.
Byt je zaregistrován na mě, takže je to můj majetek a teoreticky si můžu dělat, co chci. Ale ve skutečnosti tomu tak není. Svou matku nemohu vyhodit, mé svědomí mě bude sužovat. Přesto mi dala byt, utratila peníze, které vydělala. Cítím se jí zavázána. A je ošklivé to udělat. Dobře chápu, že moje matka je sama a je třeba se o ni starat.
Co se však stane s mým životem? Pak jsem si uvědomila, jak jsem udělala špatně, když jsem souhlasila, aby mi koupila byt. Měla jsem zkusit si vydělat na vlastní bydlení.
PSALI JSME: STÁRNOUCÍ MATKA NAPSALA DOPIS SVÝM DĚTEM: TAK TREFNÉ, ŽE TO BOLÍ
PŘIPOMÍNÁME: MATKA ODMÍTLA NOVOROZENÉHO SYNA, JAKMILE VIDĚLA, KOHO PORODILA
