Na vlka, který potřeboval pomoc, lidé házeli kameny a klacky

Vlk byl velmi zahnaný, vyčerpaný a nemocný.

Školní výukou biologie, kde se vypráví, že vlk je agresivní a nebezpečný predátor, v hlavách lidí se zakládá určitá asociace s tímto rezidentem lesa. Proto se po příchodu vlka v blízkosti bytových domů místní obyvatelé hodně vyděsili a začali se chovat špatně.

Lidé samozřejmě netušili, jak se mají chovat při setkání s vlkem. Nemůžeme jim to vyčítat. Všichni máme podvědomý strach z divokého zvířete. Není proto divu, že obyvatelé házeli na vlka kameny a klacky a také na něj křičeli a utíkali. Přesto se našel někdo, kdo zavolal organizaci na ochranu zvířat. Speciálně vyškolení zaměstnanci okamžitě přijeli na výzvu a mohli snadno vylovit vlka, protože ten byl velmi zahnaný, vyčerpaný a nemocný.

Když ho přivezli na vyšetření k veterinárním lékařům, ukázalo se, že to není tak jednoduché. Faktem je, že Castiel – tak pojmenovaný nalezenec – nebyl vlkem v klasickém smyslu slova. Byl to takzvaný vlkodlak – vzácný hybrid, kříženec obyčejného domácího psa a divokého lesního zvířete.

Místní dobrovolnická organizace, která se zabývala uspořádáním domácnosti a péčí o Castielu, kvůli tomu měla několik problémů, z nichž nejdůležitější byl zákaz udržování takových zvířat v útulku. Vlkodlaci předci jen patří k divokým zvířatům.

Situace byla kritická. Začalo se mluvit o potřebě uspat Castiela. Nakonec však náš hrdina měl štěstí: jedna z rezervací souhlasila, že ho přijme k sobě. Vlk ale zatím nebyl na stěhování připraven, protože potřeboval opravit jak fyzické, tak hlavně duševní zdraví. Dobrovolníci se zapojili do přežití zvířete a o chvíli později Castiel znatelně oživil. Tehdy byl převezen do rezervace.

Zdálo by se, že se vše zlepšuje, ale i zde se objevily nové problémy. Faktem je, že náš hrdina byl dlouho sám a vlci jsou hejna zvířat. Navíc byl hodně v kontaktu s lidmi, což byla také značná překážka pro vstup do „kolektivu“ kolegů. Castiel byl proto chvíli stranou všech a zvykl si na nové podmínky.

Pak se vlk projevil jako romantická povaha: miloval hodiny jen ležet a obdivovat přírodu, dívat se na les a na oblohu. Čas však plynul a zvíře, do něhož bylo investováno tolik času a síly, nemohlo najít společný jazyk s kolegy. Situace se začala zhoršovat. Pak se vedení rezervace rozhodlo, že „socializovat“ Castiela je možné … pomocí lásky!

K našemu hrdinovi se přidala fena jménem Tenali. Byla velmi mladá a energická, ale zároveň láskyplná a starostlivá. Bylo patrné, že Castiel je zmatený. Nicméně, o chvíli později se zvířata spřátelila a už se od sebe neodchýlila ani o krok.

A o několik týdnů později se nalezenec konečně dostal do smečky stejných jako on sám. Takto byl díky lidské laskavosti a trpělivosti zachráněn život v ničem nevinném zvířeti, které bylo na pokraji smrti.