Někdy musíme vychovávat i dospělé lidi: Tchyně by si neměla brát moje věci, které se jí líbí

Metodicky jsem trvala na svém: musí existovat hranice. Trpělivě jsem odučovala tchyni z ošklivého chování po dlouhou dobu.

Vyhýbala jsem se hysterii nebo křiku. Až do poslední chvíle zůstala slušná.

Tchyně přišla k nám domů, když jsem byla v práci, a vyhodila tátovu ikonu, jeho poslední dárek. Ona si myslela, že není moc pěkná.

Dárek je velmi líto, před otcem mi je velmi nepříjemně. Proto jsem vzala peníze od těch, které každý měsíc dáváme tchyni, a koupil jsem si nový, aby si toho otec nevšiml a neurazil se. Můj manžel se mnou souhlasil.

Osobně jsem přinesla peníze své tchyně. K rozhořčení tchýně, že tam nebyla celá částka, jsem jí vysvětlila, že chybějící peníze byli utráceni na koupi nové ikony.

Myslíte si, že to pomohlo?

Ve volném čase pletu různě padělky dle toho, co si kdo objedná. Čepice a šály, rukavice. Právě dcera kolegyně potřebovala soupravu. Čepici byla přírodní kožešinou zdobenou.

Přijela jsem domů po práci, ale soupravu jsem nenašla. Manžel také neví kde je, neviděl jí.

Z rozhovoru s tchyní jsem se dozvěděla, že sadu ona darovala kamarádce a vracet jí nehodlá.

Zavolala jsem taxíka a jela jsem pro materiál pro novou soupravu do nedalekého města. Přes noc jsem ho svázala. Byl lepší než ten první. Taxík jsem zaplatila asi nejspíš tušíte z jakých peněz.

Při další návštěvě se tchyně ohrabala v dětském oblečení. Hodně zůstalo dobrého a nového oblečení, ze kterých moje děti vyrostly.

Všechno jsem schovala pro sousedku. Ale dám jí to jen, když porodí, sousedka věří v znamení. Ale ona s tím oblečením počítá, není to pro ni teď jednoduché zakoupit veškeré oblečení pro batole v dnešní době.

Najednou se hlásí tchyně, její kamarádka taky potřebuje věci. Čeká na sedmého. Odmítla jsem ji. Tchyně se urazila, ale já však vím, jak miluje bez povolení si brát všechno co ona potřebuje.

Složila jsem je a odnesla sousedce, a řekla jsem jí ať raději budou u ní, a ať si nevšímá různých znamení.

A do tašky kde tchyně viděla dětské věci, jsem strčila staré hadry. Manželovi jsem nic neřekla, a v klidu jsem šla do práce.

Tchyně po té situaci se mnou dva měsíce nemluvila.

Ale od té doby, co se to stalo, vše je víceméně v pořádku.