Nevýhody moderních metod vzdělávání: Děti nejsou připraveny na skutečný život

Dnešní generace dětí je vychovávána v mnohých ohledech měkce, v porovnaní ještě s výchovou jakou dostávali jejich rodiče. Přísná výchova je skrátka minulostí. Metody jsou čím dál liberálnější, rodiče se pokoušejí stát se více přítelem pro dítě než mentorem a trest za přestupek se označuje jako mentální trauma pro dítě. Jsou však takové metody schopné připravit dítě na skutečný život?

Švédský psychiatr a autor několika knih David Eberhard věří, že liberální vzdělávání je škodlivé jak pro děti, tak pro rodiče.

Moderní metody vzdělávaní

Známý psychiatr je přesvědčen, že současné generaci chybí přísnost a rigidita vzdělávání. Rodiče se stávají rukojmími společnosti, ve které dítě stoupá na podstavec. Z tohoto důvodu vyrůstá celá generace rozmazlených, kojeneckých dětí, které nemají ani jemný náznak respektu k dospělým. Nejsou připraveni žít ve skutečném světě, nejsou připraveni se smířit s zákony, protože ve skutečném životě není vše stejné jako v dětství.

Sám Eberhard nyní vychovává osm dětí, takže jeho závěry zjevně nevycházejí od nuly.

K tomu vede liberální výchova, když rodiče své děti potrestají, ale dovolí jim, aby na ně ukazovali prstem. Rodiče přestali jednat jako odpovědní dospělí. Snaží se být přáteli se svými dětmi, zoufale se snaží být perfektní, aniž by se odvážili hádat nebo stanovovat hranice. Ale od koho by se v tomto případě mělo dítě učit?

A i když v naší zemi není tolik takových rodin, bude jich více, protože trendy ze západní Evropy se postupně dostávají k nám. Mnoho lidí se však v tomto portrétu již pozná.

Rodiče se zdráhají snášet problémy s výchovou rodiny, neustále si myslí, že pro své dítě nedělají dost. Už jsou unavení z práce a uvaří to, co dítě chce na večeři, jen aby se s ním nezačali hádat. Ze stejného důvodu nechá své dítě sedět před televizí.

David Eberhard o tom říká: „Neříkám, že je to špatně. Říkám jen, že život rodiče by se neměl točit jen kolem dítěte. Neexistuje vědecký důkaz, že by to nějak pozitivně ovlivnilo budoucnost dětí, že v dospělosti se stávají úspěšnějšími nebo bezstarostnějšími.“

Psychiatr věří, že rodina by neměla být vůbec demokratická. Vztah mezi dospělými a dětmi je vztah mistra a žáka. Nemůže existovat demokracie, tady jeden učí a druhý poslouchá. Rodiče jsou starší, mají více zkušeností a znalostí, a proto jsou to právě oni, kdo pravidla stanoví.

Děti nejsou porcelánové panenky a nemělo by se s nimi tak zacházet. Musí být připraveni na skutečný život, kde se věci trochu liší. Kritika, poznámky, tresty – to vše je pro děti nutné.

Eberhard říká: „Rodiče na Západě se teď ze všeho bojí a věří, že i sebemenší kritika může dítě traumatizovat. Už nepovažují za nutné říct své dceři v pubertě: „Nejez tolik čokolády, jinak ztloustneš“, protože se bojí, že dívka okamžitě půjde do druhého extrému, až k anorexii. Zároveň můžeme od dětí něco požadovat, vydrží to. “

Chtít chránit dítě, chránit ho před nebezpečím a frustrací není nic špatného. Existuje však velké riziko přehánění. Nadměrná ochrana škodí nejen rodičům ale i dětem.

Psychiatr říká: „Pokud chceme získat kompetentní dítě, pak by mu mělo být umožněno chodit do školy samému. Ve věku šesti let to už dítě dokáže, a to i ve městě se silným provozem. Rodiče to neumožňují, ale zároveň nabízejí dítěti, aby se rozhodlo nebo diskutovalo o každé záležitosti na stejném základě jako dospělí.“

Rodiče své děti vůbec nepřipravují na dospělý život a oklamávají je tím, že se jim nikdy nestane nic zlého, že všechno bude vždy v pořádku a že jsou pupkem Země. Takové děti vyrostou v drzé „bastardy“, kteří nedokážou své schopnosti posoudit, protože jejich rodiče jim nikdy neřekli, že dělají něco špatného. Samozřejmě, konečné rozhodnutí, jak správně vychovávat své děti je na rodičích a jejích hodnotách. Zaměření na dítě však není nejlepší rodičovskou metodou na světě.

Není třeba přecházet od jednoho extrému k druhému a okamžitě začít tlačit dítě kolem, trestat kvůli malým věcem. Ne, stačí najít prostřední půdu. Každé dítě musí najít individuální přístup, vlastní metodiku výchovy, která pomůže vychovat hodného a dobrého člověka.