„Nikdy se nedotkl světa, ale svět byl dojat nim“: Příběh chlapce, který celý život žil v bublině

Rodina Vetterů dlouhou dobu snila o synovi. Jejich první dítě zemřelo 7 měsíců po porodu v důsledku vzácné genetické choroby – závažné kombinované imunodeficitě.

Posléze měla rodina dceru, ale myšlenka o synovi neopustila pár. Když se obrátili k lékařům, Carroll-Anne a David slyšeli neutěšenou zprávy – pokud porodí znovu syna, pak s 50% pravděpodobností zdědí také imunodeficitu přenášenou mužskou linií v rodině.

Ale pár se stále rozhodl riskovat. A v roce 1971 se narodil David Philip Vetter. Po narození musel být okamžitě umístěn do sterilní plastové bubliny. Žil s ním až do svých 12 let.

Všechno, co se dovnitř dostávalo, muselo projít důkladnou dezinfekci. A rodiče se mohli svého syna dotknout pouze rukavicemi připevněnými k vnitřní části bubliny. Chlapce mohli zabít jakekoliv vnější bakterie. Život v takových podmínkách byl samozřejmě hrozně obtížný.

I když lékaři a rodiče pro něj se snažili vytvořit pohodlné podmínky, David vyrostl dráždivým a uvědomil si, že se nikdy nebude jako všichni ostatní. Ve 4 letech chlapec propíchl bublinu injekční stříkačkou, kterou nechala zdravotní sestra.

Ale rodiče ho začali strašit příběhy o nebezpečných mikrobech a chlapcovi si vyvinula fobie. David Philip Vetter zemřel v roce 1984. Na jeho hrobě je napsáno: „Nikdy se nedotkl světa, ale svět byl dojat nim.“