Podařilo se mi začít žít až ve věku 55 let. Zvláštní, ale nevšimla jsem si, že jsem žila život ne pro sebe

Moje děti mi vždy věřily. Mám tři dětí: dva chlapce a dceru. Porodila jsem svého posledního syna ve věku 37 let, s velkým rozdílem od starších dětí.

Pracovala jsem celý život, ale nějak málo utrácela peněz na sebe – více pro děti a pro domácí pohodlí. Nikam jsem nejezdila, nikde jsem nebyla… ale chtěla jsem…

Před svatbou jsem vždycky někam jezdila na dovolenou… Muž vypadal, že je podle všeho dobrý: nepil, nekouřil, vše přinášel v domov… ale byl kretén. Když mi bylo 55 let, všechny děti už měli svůj život a uvědomila jsem si, že už nechci žít takhle…

Můj manžel má drahé hobby – myslivost: tři čistokrevní psi, mnoho různých zbraní, stany a já si nemohu doma dovolit ani kočku, protože můj manžel je nemá rád… A moc se mu nelíbí z toho, co se líbí mně.

V září (bylo to před 6 lety) jsem odešla do důchodu (ale nadále pracuji tam, kde jsem pracovala) a okamžitě jsem mu nabídla rozvod s jednou podmínkou – dám mu svou polovinu třípokojového bytu, nechám mu garáž, auto, chatu, všechno v domě a všichni jeho psi se zbraněmi a za to chci dvoupokojový být pro mě…

Souhlasil se, protože do té doby vztah téměř zmizel, doma nebyly žádné děti a já osobně pro něj nechtěla nic dělat…

A tak jsem se v listopadu přestěhoval v svůj dvoupokojový byt… S jedním kufrem… byli tam prázdné zdi… Byla jsem tak šťastná! Začala jsem s opravami postupně: změnila jsem sanitární techniku, okna, dveře a tak dále…

Jsme rozvedeni již 6 let a teď každý rok jezdím k moři, chodím na koncerty, jezdím na různé výlety do jiných měst. Mám dvě kočky sphynxy. Mám skvělé vztahy se svými dětmi. Mám teď takový klid, myslím si, že přišlo nejpohodlnější období v mém životě a nechci nic měnit. Už se nechci vdávat – byla jsem v tom 33 roky…

V září mi bude 61. Tento příběh je skutečný a doufám, že nezemřu zítra…