Vzal k sobě starou matku: Ona se cítí dobře a já už toho mám dost, že ani domů nechci jít

Svou matku jsem vždy respektoval a choval se k ní shovívavě i v případech, kdy byla zcela mimo. Všechno má však svůj limit. Její chování je zvláštní, protože teď žije se mnou.

Důvodem jejího stěhování byla nemoc, proto jsem se o ní musel postarat. Jistě, mohl bych ji dát do příslušné instituce, ale podle mě to není úplně korektní. Je to přece moje matka, která si rozhodně zaslouží, aby ji její vlastní dítě mohlo pohlídat.

Teď už je to ale čtvrtý měsíc, co se mnou žije a já už to prostě nemůžu vydržet. Chová se, jako bych byl ještě malé dítě, které potřebuje péči. Vždycky jí říkám, aby ležela v posteli a prosí když něco potřebuje. Ale ona mě neposlouchá a snaží se hospodařit doma. Na mou stranu také přicházejí výtky, že žiju špatně, nemám přítelkyni a všechno podobné.

Proč si myslí, že když žije v mém bytě, může se chovat takhle. Opravdu si neuvědomuje, že jsem dospělý člověk, který je schopen nést odpovědnost za svůj život sám. Z nějakého důvodu se však zdá, že jsem stále dítě. A snažil jsem se s ní o tom mluvit. Vysvětlit, že se takhle chovat nesmí a nemusí, ale odmítá mě poslouchat.

Nebudu zastírat, že mě to už nebaví. To, že žije v tím bytě, pro mě začíná být velkým problémem. Ve skutečnosti obětuji mnohým, aby ona mohla zůstat u mě. A místo normálního života a chování dostávám takové eskapády. Možná bych se k ní měl chovat s určitou trpělivostí,ale přece jen musí existovat hranice. Není to daleko od dne, kdy ji prostě odevzdám do pečovatelského domu.

Podobný nápad jsem sdílel se svými přáteli a ani mě nenapadlo podpořit. Všichni jako jeden říkali, že jsem na ni příliš přísný a neberu v úvahu její stáří. To je opravdu pravda, ale já to asi nemusím. Ve stáří by totiž člověk měl být o něco zkušenější než v běžném životě.

Můžete dát ústupky dětem, které ještě ničemu nerozumí. Tady však mluvíme o dospělé ženě, která je dokonce učitelkou. Celý život studovala a měla by vědět, jak se cítí děti, když se k němu rodiče v dospělosti chovají tak jak ona teď. Obecně nevím, jak dlouho vydržím, ale moje trpělivost došla.

PSALI JSME: MATKA USLYŠELA VÝKŘIKY A VRHLA SE DO SYNOVA POKOJE, ABY ZJISTILA, K ČEMU ZVĚDAVOST JEJÍHO SYNA VEDLA

PŘIPOMÍNÁME: MOJE STARŠÍ MATKA SE PŘESTĚHOVALA KE MNĚ. NEMOHLA JSEM ODMÍTNOUT, PROTOŽE TEN BYT MI DAROVALA ONA. ALE ŽÍT S NÍ TAKY NECHCI