Vyčerpané dítě jen tiše pískalo v oddělěné krabici

„Ach, zapomněla jsem nakrmit! Leží v odděleném boxu…“ Sestřička šla na oddělení, kde ležel šestiměsíční chlapec, převezen na oddělení z dětského domova, kde zachytil infekci.

Tak začalo se seznámení s mojí kolegyní.

Tichá, dalo by se říct uzavřená, není zvyklá sdílet osobní příběhy a zkušenosti. Ale měla jsem štěstí, povídali jsme si a ona mi řekla, jak se rozhodla stát matkou v nemocnici a pomáhat dětem, které to potřebují.

V té době měla praxi na jednom z dětských oddělení, kde byly velmi malé děti – novorozenci a kojenci. Leželi se svými matkami, obklopeni láskou a péčí.

Vždy najedené a čisté. Miminka, od prvních dnů života projevují charakter a křičí při jakémkoli nepohodlí nebo když jen chtějí jíst.

Proto na něj zapomenuli. Nikdo ho nepotřeboval a vyčerpané dítě zůstalo samé. Nechtěl ani jíst, chtěl jen pít. Měl teplotu a byly přítomny všechny ostatní příznaky infekce. Dehydratovaný, ve špinavých plenkách – nekřičel, ale jen tiše pískal. Neměl sílu křičet a zdálo se, že chápe, že na jeho volání mu nikdo nespěchá na pomoc.

Sestřička byla naštvaná, že „musí se hrát“ s ním v této špíně! A dívka-praktikantka ztuhla u dveří z toho, co viděla, slyšela a zažila.

Nemohla uvěřit realitě toho, co se dělo. Jak někdo může zapomenout na malého bezmocného pacienta, který potřebuje lékařskou pomoc a alespoň nějakou lidskou pomoc? Jen pár laskavých slov a příjemné dotyky. Nezaslouží si to?

Poté, co všechny procedury a manipulace s dětmi skončily a zdravotnický personál odešel do svého pokoje, měla praktikantka odvahu promluvit s neopatrnou sestřičkou. Ale ta na ní jen začala křičet.

Proto praktikantka pevně rozhodla strávit veškerý svůj volný čas v nemocnici a pomoct chlapci, který to potřebuje.

S časem miminko se zotavovalo, hlavně díky péči a pozornosti. Praktikantka již připravila všechny dokumenty, protože chtěla adoptovat chlapce.

Lékaři nezasahovali a dovolili chlapce vidět.

Výsledkem bylo, že příběh skončil šťastným koncem. Je to pravda, že za svých 6 měsíců života dítě mělo toho dost. Chceme věřit, že teď je v pořádku a vyrůstá z něj šťastný chlapec.

A praktikantka zasvětila svůj život nemocničním sirotkům. A dodnes pomáhá každému malému dítěti na oddělení. Jenom ještě nemá svoji rodinu…