Žena uviděla, jak auto s její třemi malými dětmi jelo dolů směrem k útesu: a bez rozmýšlení se vrhla na pomoc

Joy Veron, třicetiletá učitelka z Texasu, byla s rodinou na dovolené v horách Colorado a připravovali se na poslední výlet na vodě, než se vydají domů do Texasu.

Tři malé děti Joy, v té době ve věku od dvou do sedmi let, zůstaly v rodinném autě, které stálo vedle útesu vedoucímu k hlubokému kaňonu. O pár okamžiků později – a něco se stalo s převodovkou a auto začalo jet..

Joy Veron vyprávěla svůj příběh v televizi:

„Vzpomínám si, jak obrovské byly v tu chvíli jejich malé oči. Dívali se na mě a beze slova křičeli: „pomoz mi, udělej něco.“

Nemohla jsem nechat své děti zemřít a okamžitě jsem se postavila mezi auto a kaňon. Prostě jsem se vrhla pod auto, aby mu něco stálo v cestě…

Moje oběť však nebyla marná, svým tělem jsem dost brzdila pohyb. Děti byly v bezpečí.
Moje rány byly tak vážné, že si všichni mysleli, že zemřu. Zadní kolo rozdrtilo všechno: plíce, žebra, klíční kost. Jen jsem si stihla naklonit hlavu a to mi zachránilo život.

Nemohla jsem vidět, protože krevní cévy v očích kvůli obrovskému tlaku byly narušeny… řekla jsem tehdy, že nechci žít, řekla jsem, že jsem slepá a jsem ochrnutá, chci jen umřít.

Další věc, kterou si pamatuji, byl vrtulník, který letěl někam se mnou. Moje rodina… byla to obrovská podpora. To mi nedovolilo zemřít – jejich podpora. Dali mi touhu žít.

A víte, můžu se zase naučit chodit. Možná ne fyzicky, ale jít životem do budoucnosti jsem připravená.
Odjela jsem do Portugalska, protože jsem opravdu hledala možnost stát se na nohou v pravém slova smyslu. Byl to do značné míry můj nový smysl života. Podstoupila jsem transplantaci kmenových buněk, podstoupila jsem operaci, ale nepomohlo to…

Uplynulo 15 dlouhých let mých pokusů, bolesti a úsilí…

Vzpomínám si, že během mé rehabilitace mi lékař řekl, že 99,2% manželství se rozpadne poté, co žena utrpěla vážné zranění. A tak po 23 letech společného života jsme se s manželem stali dalšími dvěma oběťmi této statistiky.

Myslím, že jsme byli tak vtaženi do mé rehabilitace a snažili se pro mě dosáhnout toho nejlepšího, že jsme úplně zapomněli na mého manžela… nevěnovali jsme mu dostatečnou a potřebnou pozornost ani jeho pocitům…“

PSALI JSME: MUŽ ZACHRÁNÍL VLČKA, A TEN PO LETECH MU PŘIŠEL NA POMOC ALE UŽ JAKO DOSPĚLÝ VLK

PŘIPOMÍNÁME: JEJÍ PEJSEK SE CHOVAL VELMI PODIVNĚ: ŽENA NECHÁPALA, ŽE SE JI ZVÍŘE SNAŽÍ ZACHRÁNIT