Za dlouhá a dlouhá léta společného života, co jen u nich nebylo. Zdálo se, že každý může druhému říct cokoliv a nic už nepřekvapí.
A jako by všechna tajemství již byla odhalena, ale jedna kostra ve skříni se stále skrývá. Na polici ve skříni stál kufr.
Dala ho tam babička. Muž o kufru věděl, ale z nějakého důvodu ho ani nikdy nezajímal, nedotkl se ho a neptal se na obsah.
Muž už na něj zapomněl. Jednoho dne však žena onemocněla a nemohla doma uklízet.
Muž se rozhodl uklidit dům a věci rozložil na svá místa. Když si všiml kufru, rozhodl se s ním jít za manželkou.
Otevřením kufru muže čekalo příjemné překvapení.
95 000 dolarů bylo úhledně složeno do krabice. Kromě peněz v něm ležely i dvě panenky, které nevzbuzovali zvláštní pozornost.
Muž byl příjemně překvapen a zároveň měl spoustu otázek.
A tehdy starší žena začala vyprávěj :
– Dlouho jsme byli ženatí, a moje babička kdysi mi dala radu o dlouhém a šťastném společném životě. Hlavním jejím tajemstvím je nedostatek neshod.
Pokračovala stařenka:
– Pokaždé, když na tebe budu naštvaná, musím se s tebou přestat hádat a začít plést panenku.
Muž byl šťastný a těžko skrýval slzy. V krabici byly jen dvě panenky, což znamená, že za ty roky se na něj stará dáma zlobila jen dvakrát.
Tehdy dědek řekl:
– Lásko, teď chápu co jsou to za panenky. Ale odkud pocházejí všechny ty peníze?
Na což mu stařenka odpověděla:
– Oh…A to jsou peníze, které jsem získala z prodeje dalších panenek.