Nedávno mi matka vyprávěla zajímavý příběh o svém příteli z dětství.
Hana a Adam chodili spolu ještě ze školy. Po škole Adam musel jít na 3 roky na vojnu.
Po celou tu dobu Hana věrně čekala na Adama z armády a nechodila do žádných klubů. Dohodli se, že se jakmile vrátí z vojny, okamžitě udělají svatbu.
Když se Adam vrátil z armády o dva měsíce po tom již měli svatbu.
Všechno bylo připraveno tak, aby celá vesnice mohla oslavovat.
Přítel Vasylia z armády přišel na svatbu jako svědek. Svatba proběhla dobře, jak bylo plánováno, dorazila celá vesnice.
Adam se na své svatbě strašně opil. A ráno nemohli najít nevěstu (již manželku).
To bylo velice hrozně, dokud sestra nevěsty nedala dopis rodičům a speciální dopis pro Adama.
Dopis zůstal pro Adama záhadou a v dopise rodičům se jím Hana omluvila a řekla, že odjela se svědkem do jeho rodného města.
Hana řekla své sestře, že jakmile uviděla svědka, změnila názor, a nechtěla svatbu. Protože věděla, že když se ožení, budou oba nešťastní.
Všechno v jejím životě dopadlo dobře i do budoucna: tři děti, dům, dobře placená práce a vysoké postavení.
Adam se má špatné: rozvod s manželkou kvůli alkoholu, nejsou dětí, ani normální práce.
Všichni ve vesnici jí za to ale vyčítali.