Tento pejsek vypadal nádherně, stejně jako všichni pejsci tohoto plemena, nicméně byl ve strašném stavu.
Pracovníci útulku si ho vzali z ulice, okoupali a dali mu najíst, pejsek však zůstával být smutný. Podle všeho vypadal jako pes, který má majitelé, ale z neznámého důvodu se toulal venku a snaha najít jeho majitele byla marná a nikam nevedla.
V útulku se o něj nebáli, vždyť byl podle všeho čistokrevný, moc pěkný a zcela zdravý, neměl by být problém mu najít nové páníčky. Měl by se pouze usmát a zavrtět ocáskem.
Ale veškerá péče o pejska, dobré jídlo, nic nepomáhalo. Jen seděl u zdi a nechtěl žádnou společnost. Nereagoval na ostatní psy, nedíval se na kočky, nechtěl komunikovat s lidmi. Pouze se díval do zdi a neotáčel se.
Zcela náhodou se v útulku objevil muž, který si nehledal zvířátko. Pouze si šel zařídit nějaké věci. Všiml si ale utrápeného psa. Byl stejného plemena, jako jeho vlastní pes.
Pracovník útulku mu pověděl příběh o princezně, která se nesmála. Ten muž se rozhodl pejska vzít na návštěvu k sobě domů, třeba by se mohl skamarádit s představitelem stejného plemena.
A tak tomu i bylo. Pejsci se skamarádili od první chvíle. Víc se nevracel do útulku ke své v minulosti oblíbené zdi a zůstal se svým novým kamarádem v novém domově.