Včera jsem navštívila syna se snachou, kteří žijí odděleně.
Radši bych tam nechodila: celou noc jsem plakala a teď ležím nemocná s tlakem. Oni se vzali přednedávnem.
Můj syn je ještě mladý a já jsem ho žádala aby počkal. Ale ne, on se opřel a ujistil, že je to láska jeho života. On je celý otec – nejprve dělá, a pak přemýšlí, jak se z toho dostat.
Přijela jsem za nimi na návštěvu. Zavolala jsem předem a řekla, že do hodiny budu. Sama nemám ráda nezvané hosty.
Překročila jsem práh, oni za mnou vyšli, políbil mě a rozešli se po pokojích. Okamžitě si vzali do rukou mobily a sedí si v něm.
Říkají, že pokud chci, můžu si jít nalít čaj do kuchyně. Byla jsem v šoku.
Kde je nějaká pohostinnost? Vždyť na návštěvu nepřišel někdo cizí.
Vlastně je to můj byt, který jsem zdědila po matce. A paní v tom bytě jsem já, ale nechala jsem tam bydlet svého syna, dokud si nevydělá peníze na vlastní bydlení. Dala bych mu ten byt, ale s tím jeho raným sňatkem jsem se rozhodla nespěchat.
Syn šel do obchodu koupit nějaké sušenky k čaji. Během této doby přišel kurýr a přinesl pro snachu nějaké věci.
Ta zářila štěstím, vyprávěla, že se to skvělé oblečení koupila za mizernou cenu. Nechápu, na co potřebuje tolik oblečení. Pracuje ona teď z domu za mizernou výplatu , sedí vlastně doma – na co potřebuje to všechno oblečení. A můj syn musí od rána do večera pracovat.
Zkrátka jsem byla hodně naštvaná. Říkala jsem synovi, Aď se na ní ze začátku podívá, proč se hned ženit.
A on jen říkal: miluji a miluji. To je to, co teď dělat? Teď už ji nevyhodíš – dobře se usadila. J
en nevím, co bude dál. V domě je nepořádek, lednice prázdná – a kdy se děti objeví? Přivezou mi je? Ona ani nemůže nic uvařit.
Ležím celé dny a z hlavy to nevychází. Je mi líto syna, nechci, aby s ní strávil celý život.
Nevím, jak ji poslat zpátky k matce. Nyní slušné a pracovité dívky na váze zlata, takové najít nemožné. Ale tedy je lepší být sám. A syn mě znervózňuje, nepřemýšlí o budoucích dětech, jakou mají matku.
Opravdu je teď celá mládež tak líná a hloupá?
No, vzali si vás, zvlášť tak hodný chlap, tak měli byste se k němu modlit a děkovat jeho matce, že vychovala takového muže, a ne točit nosem.
Co si o tom myslíte vy?