Na jedné z univerzit nastal čas maturit. Studenti intenzivně studovali učebnice, protože profesor byl známý svou náročností a záludnými otázkami.
Jako první se přihlásil nejúspěšnější student z ročníku. Snadno odpověděl na všechny otázky a pak mu profesor položil nečekanou doplňující otázku:
„Jak se jmenuje naše uklízečka?“
„Je to snad vtip?“ – divil se student.
Profesor řekl, že ho opravdu zajímá, jestli student zná jméno uklízečky.
Student nebyl schopen odpovědět na tuto zdánlivě elementární otázku a profesor se zeptal ostatních přítomných, zda to vědí.
Ale i ostatní studenti mlčeli. Každý den viděli uklízečku na univerzitě, ale nikdo se nikdy nezajímal, jak se jmenuje. …
Jeden z přítomných nevydržel a zeptal se:
„Je tak důležité znát jméno obyčejné uklízečky?“
Profesor na to odpověděl:
„Faktem je, že po absolvování univerzity budete muset pracovat se skutečnými lidmi, ne s knihami. Všichni lidé jsou jiní a každým z nich budete muset najít společnou řeč. A každý člověk je důležitý, výjimečně důležitý! Zapamatujte si to na celý život …“
Nelze pochybovat, že na takovou lekci studenti určitě nezapomenou!