„Drahá Berto!
Čtu čím dál víc a prach utírám stále méně. Sedím na dvoře a užívám si výhled bez obav o zprávy na zahradě. Trávím více času s rodinou a přáteli a méně času věnuji práci.
Život se musí vychutnávat, ne snášet. Teď se snažím tyto momenty pochopit a vážit si jich.
Já „nešetřím“ nic: používám rodinný porcelán a křišťál při každé příležitosti, ať už je to ztráta nadbytečného kilogramu nebo dobré čištění umyvadla.
Nosím to svoje dobré a drahé sako na trh. Neukládám své dobré parfémy pro zvláštní příležitosti, ale nanesu je, když jdu do obchodu nebo do banky. Slova „jednoho dne“ ztrácejí svou sílu v mém slovníku. Pokud to stojí za to vidět nebo slyšet nebo dělat, chci to vidět a slyšet, a vidět právě teď.
Nevím, co by udělali jiní, kdyby věděli, že tu zítra nebudou, ale my všichni to bereme jako samozřejmost.
Myslím, že by zavolali rodinným příslušníkům a několika členům blízkým přátelům.
Mohli by zavolat několika bývalým přátelům, aby se omluvili a navázali vztah. Ráda si myslím, že by šli jíst čínské jídlo nebo nějaké jiné své oblíbené jídlo.
Asi to nikdy nebudu vědět.
To jsou ty drobnosti, které jsou nedokončené, a to by mě naštvalo, kdybych věděla, že moje dny byly sečteny. Zlobila jsem se, protože jsem nenapsala nějaké dopisy, které jsem chtěla napsat. Zlobila jsem se a litovala, že jsem manželovi a rodičům neřekla dost často, jak moc je mám ráda.
Snažím se neodkládat a nezdržovat nic, co by mohlo do našich životů přidat smích a lesk. A každé ráno, když otevřu oči, říkám si, že je to zvláštní den.
Každý den, každá minuta, každý nádech je skutečný dar.
Život nemusí být pořádná párty, ale zatím tu jsme, musíme tancovat.“
PŘIPOMÍNÁME: MALÝ CHLAPEC POSLAL TATÍNKOVI DOPIS „DO NEBE“ A DOSTAL DOJEMNOU ODPOVĚĎ