Všechny mé vzpomínky z dětství na mého otce jsou jenom hádky s mojí matkou. Byli jsme ve starém společném bytě. Žili jsme v chudobě, takže moje matka byla v práci od rána do večera a můj otec na ni ze sebemenšího důvodu žárlil.
Jednou jsme byli na trhu a kupovali jsme tam zeleninu. Máma se na vtip prodejce brambor usmála. Otec stál tiše vedle ni. A když jsme přišli domů, uspořádal zúčtování: hlasitě křičel na matku, a dokonce ji udeřil.
Pláč/zdroj: kenguru.plus
Potom někdo vtipkoval nad mém otcem a řekl, že nejsem jeho dcera. Můj otec tomu okamžitě věřil. Faktem je, že jsem velmi podobná matce a od otce jsem nic nedostala.
Když mi bylo 12, otec opustil moji matku a mě. Nežili jsme moc dobře dříve. A poté, co nás opustil můj otec, to s penězi začalo být velmi špatné.
Otec neplatil výživné a matka nechtěla žalovat otce. Místo toho moje matka našla druhou práci. Žili jsme velmi chudě. Ale přežili jsme.
pláč/ilustrační foto/Zdroj: youtube.com
Po absolvování školy jsem mohla jít na dobrou vysokou školu. Když jsem to dokončila, dokázala jsem získat dobrou práci. S matkou teď žijeme dobře, nic nepotřebujeme.
Mám dobrého manžela. Nedávno jsem dostala zprávu na své stránce sociální sítě: zpráva přišla od mého otce. Chce se mnou mluvit, požádal o mé telefonní číslo.
Nevím, co mám dělat. Někteří z mých přátel mi radí dát otci druhou šanci. Ale nevím, jestli ho vůbec chci vidět.
Je pro mě úplně cizí. Nechci o tom říct ani své matce: měla to před mnoha lety velmi těžké, když ji otec opustil. Jen nevím, co mám dělat.
Možná byste mi mohli poradit?
PŘIPOMÍNÁME: TAXIKÁŘ NEVZAL PENÍZE OD 90LETÉ CESTUJÍCÍ KDYŽ ZJISTIL, KAM JEDE: SMUTNÝ PŘÍBĚH, ZE KTERÉHO SE DUŠE STÁVÁ JASNĚJŠÍ
