Dobře upravená šedesátiletá žena přivedli na traumatologické oddělení, kde jsem zrovna absolvovala léčbu.
Ale žena nevypadala na svůj věk, zdálo se mi, že byla mnohem mladší.
Nováčka se laskavě představila a okamžitě začala vypravením vtipného příběhu. Bavila mě i následující dny. Navzdory tomu, že jsme museli většinu svého času trávit na lůžku, hodně jsme spolu smály. Na oddělení žena byla „nejvážnější“, měla komplexní zlomeninu stehenní kosti. S takovou diagnózou to není tak jednoduché, je těžké se i hýbnout na posteli.
Žena velice potřebovala péči. Během jejích tří dnů na oddělení ji však nikdo nenavštívil. Veškerá péče padla na ramena zdravotnického personálu.
„Promiňte, paní Jitko, máte děti?“ – Zeptala jsem se z prosté zvědavosti. Bylo mě ženu velice škoda.
Jitka neodpověděla okamžitě. Trochu si o něčem přemýšlela a začala s příběhem.
– Když děti dokončovaly střední, odjela jsem do Španělska. Myslela jsem, že za rok nebo dva bych si vydělala peníze na školné na vysokou pro děti.
Byla jsem velice šťastná, když se dostali na vysokou. Pravidelně jsem posílala peníze na školné. Manžel chlastal, dcera musela zvládat všechno.
Dokončila dům, uspořádala dvůr a informovala mě o tom, kolik utratila peněz. Později si ale začala stěžovat, že ekonomická situaci v zemí je stále horší a že chybí peníze. A ona sama nemůže najít práci.
Synové opustili domov a začali svou vlastní cestou. Z toho, co posílala já neměli téměř nic. Ale dcera se, jak se později ukázalo, měla se velice dobře. Nevěděla jsem o tom.
Chtěla jsem se vrátit, ale nemohla. Pracovala jsem tam nelegálně. Až po osmi letech pobytu ve Španělsku jsem si byla schopna vyřídit požadované doklady.
Chtěla jsem už odjet domu, ale moje dcera mě požádala, abych ještě pár měsíců pracovala a vydělala peníze na její svatbu. A pak ještě něco a jěště… Tak jsem byla nucená pracovat až 15 let.
Loni místní lékaři diagnostikovali u mě rakovinu. Musela jsem odjet domů. Operací jsem prošla úspěšně a naši lékaři mě zachránili. Tak jsem se mohla v pohodě vrátit zpět do Španělska. O rok později jsem si vzala dovolenou a přiletěla na plánované vyšetření.
A tady… Nechci o tom ani povídat. Téměř každý den mě doprovázeli sousedi ptali se na moje zdraví a kdy mohu splatit dluh.
Zdroj:chas4you.club
Dcera si na mou rehabilitaci vypůjčila celkem 200–500 EUR a pořídila si také bankovní půjčku a utekla pryč s cizincem. Zanechala doma tříletou dceru a svého manžela.
Po pravdě řečeno, potíže nejdou samy o sobě. Když jsem se hádala se svým opilým manželem, spadla jsem u dveří a teď tady pravděpodobně zůstanu ještě na dlouho…
Zavolal její telefon. Banka ji informovala, že se chystají popsat majetek za dluhy. Vyhrála bych svůj dům, ale momentálně to nedám. Nechám to takhle jak to je…
