Jak často míjíme bezdomovce, nepozorujeme jejich bolest, ignorujeme jejich prosbu!
Tyto známé nápisy, se kterými sedí „žebráci“, nepřinutí přemýšlet.
Tento muž vždy seděl na stejném místě.
A neustále stál vedle něj docela otlučený karton se slovy: „Jsem slepý. Nemám žádný domov ani práci. Prosím, pomozte!“
Muž oslepl, ztratil všechno a teď sedí tam, čeká, že někdo hodí minci do jeho čepice.
Lidé spěchali, za poslední hodinu se zastavila pouze jedna žena.
„Сítilа jsem jeho neštěstí. A rozhodlа jsem se mu pomoci“, řekla žena.
Nelhostejná žena napsala na kartonu bezdomovce jen jednou větou.
Poté mohlo jen málo lidí projít kolem, aniž by udělali alespoň malou almužnu.
A právě teď na kartonu bylo napsáno: „Podívejte se, jaký nádherný den je dnes! Bohužel ho nevidím…“.