V polovině 20. století začal v Kolumbii boj o moc, který vyrostl v občanskou válku mezi polovojenskými skupinami, zločineckými syndikáty a partyzány.
Z tohoto důvodu muselo mnoho Kolumbijců opustit své domovy a hledat útočiště v džungli, aby zachránili své rodiny před povstalci.
Jedním z nich byla rodina čtyřleté Luzmarie.
Spěchali do lesa a dívka byla ztracena.
Nějakou dobu putovala při hledání lidí a pomoci, ale když nenašla, byla nucena přežít sama.
Naštěstí bylo v džungli vždy dost bobule a ovoce, takže si mohla snadno najít jídlo pro sebe.
Po celou tu dobu byla dívka sledována opicemi.
A když si uvědomili, že pro ně není nebezpečná, přiblížili se k ní.
Zе zoufalství šla Luzmaria za společnosti primátů.
Postupem času si na tu dívku zvykli a ona, aby se připojila k opičímu týmu a žila spolu, se musela naučit nějaké dovednosti: lézt na stromy, spát na větvích a krást jídlo.
Luzmaria se také pokusila komunikovat s primáty.
A ukázalo se to docela úspěšně.
Rozuměla svým přátelům, mluvila s nimi gesty a zvuky.
Po 10 letech byla dívka náhodou objevena lovci a přivedena do města.
Poté musela projít dlouhým obdobím mnoha různými životními testy.
Ale naštěstí se Luzmaria dokázala vrátit do plného života a vdát se.
A život s opicemi dal ženě neocenitelnou zkušenost a nyní pro ni neexistují žádné problémy, které nelze vyřešit.