Den, kdy k nám babičku přivezl její syn, si dodnes dobře pamatuji. V jejích očích zamrzla otázka a on jí nemohl říct pravdu, a tak nás požádal, abychom jí řekli, že teď bude bydlet v domově důchodců.
Babička se ukázala být velmi milá a líbila se všem zaměstnancům. Byla přesvědčená, že ji syn brzy vyzvedne, ale on jen několikrát přijel ji navštívit a to je všechno.
Dnes má babička jubileum – 70 let. Věří, že ji syn určitě přijede poblahopřát. Prozradila mi, že má ještě dceru, ale už více než 20 let spolu nekomunikují. Dali jsme jí dort a ona sfoukla svíčku a přála si, aby ji děti přijely alespoň navštívit.
Stařenka věří, že její přání se jistě splní, ale v okamžiku sfouknutí svíčky jí tekly slzy po tvářích.
Když se moje směna blížila ke konci, někdo zaklepal do mé kanceláře. Ukázalo se, že za mnou přišla naše oslavenkyně, chtěla si s někým promluvit.
Prozradila mi, že od malička věnovala synovi více pozornosti než dceři. Rozmazlovala ho a vždy byla láskyplná, nakonec zkazila vztah s dcerou.
A syn se oženil a snacha se rozhodla zbavit se staré tchyně. Stařenka, která vyprávěla svůj životní příběh, plakala a obviňovala se ze všeho.
Když jsem odcházela domů, v očích mi stály slzy, vedle vchodu v naše zařízení jsem narazila na ženu středního věku.
Všimla jsem si, že je zmatená a v ruce drží kytici květin. Zeptala se s nejistým hlasem, zda může navštívit Olgu Nikolaevnu.
Vysvětlila jsem jí, jak se dostat do jejího pokoje a když jsem šla domů, už jsem nemohla zdržet slzy, jsem plakala. Takže matka se dočkala alespoň jedno své dítě. Přání se přece splní!