Máma uvařila velmi chutný oběd a pozvala mého otce a mě ke stolu. Jakmile jsme se chystali jít na oběd, v kuchyni se rozlehl hřmot.
Vyděsil jsem se a běžel jsem po tátovi, abych viděl, co se stalo. Máma ležela nehybně na podlaze a z jejích úst vytékalo něco červeného.
Táta zavolal sanitku. Potom vzal matku do náručí a položil ji na pohovku. Objal ji a plakal, pak zakřičel: „Doktoři už jedou…“
Zdroj: ukr.media
Nerozuměl jsem, co se děje…
Moje matka si vždycky hrála se mnou.
Ale v poslední době se stala velmi slabou. Řekla, že mi dala veškerou svou sílu, abych se stal silným, velkým a odvážným mužem. Úplně si přestala hrát se mnou a jen doma seděla na gauči.
Sanitka dorazila velmi rychle, položila matku na nosítka a odnesla ji k autu. Táta mě vzal k babičce a také odešel.
Stál jsem u okenního parapetu a díval jsem se z okna. Nechtěl jsem ani hrát, bylo mi strašně smutno po máme.
Zdroj: rivne1.tv
Táta za mnou přišel, když už byla noc. Mluvil s babičkou a plakal. Slyšel jsem všechno, ale nerozuměl jsem ani slovo. Řekl jí, že moje matka měla leukémii, a když ji přivezli do nemocnice, upadla do kómatu.
Doktoři neposkytli žádné záruky, zda se k nám vrátí nebo ne. Táta mě vzal do náruče, pevně mě objal a řekl: „Všechno bude v pořádku!“
Vzal mě domů, seděl se mnou na posteli a hladil mi hlavu, až jsem usnul.
Uplynuly již dva měsíce. Máma byla stále v nemocnici. Táta chodil k ní každý den, ale já jsem ji neviděl.
Zdroj: cikavopro.com
Ale jednoho dne zavolali z nemocnice a řekli nám, abychom přišli k mámě. Byl jsem velmi šťastný, že uvidím svou matku, ale z nějakého důvodu můj otec hodně plakal …
Vyrazili jsme do nemocnice. Pak můj otec vzal mě za ruku a řekl:
– Synu, jsi opravdový muž! Nyní se musíš rozloučit s matkou …
Máma ležela na nemocničním lůžku se zavřenýma očima. Sotva jsem zadržel slzy, uvědomil jsem si, že musím být silný a vzal ji za ruku.
– Mami, vrať se ke mně … Nikdy tě neopustím a budu tě milovat ještě víc než předtím. Pohádky bez tebe nejsou zajímavé, hračky jsou nudné. Dala jsi mi svou sílu, abych byl silný. Teď mám hodně síly. A já se s tebou podělím! Vezmi si sílu, dám ji do tvých rukou!
Opustil jsem pokoj, otec seděl se sklonenou hlavou. Šel jsem k němu.
– Tati, máma se vrátila. Podělil jsem s ní o sílu. Nyní bude také silná!
Zdroj: pogliad.ua
Nerozuměl mi, pak náhle vyskočil a vešel do pokoje… Její oči byly otevřené.
– Moje milovaná, slyšíš mě? Pokud slyšíš a rozumíš, mrkni… V očích mého otce byla velká naděje a maminka mrkla.
A my jsme s tátou seděli vedle ní a plakali štěstím!
Máma se začala zotavovat.
