Sedmnáctiletý mladík vyprávěl, jak nečekaně udělal objev, který úplně změnil jeho představu o jeho původu.
Ani se sestrou nebyla spolu, když chlapec vyrůstal, protože studovala nejprve na gymplu a pak na vysoké.
On ale vždy cítil, že jí můžu říct cokoliv a ona ho nebude soudit.
Následně se bratr se sestrou začali vídat méně často: dívka měla přítele. Ten se autorovi hned nelíbil.
Přítel ho šikanoval a choval se dost špatně k ostatním. Když chlapec mluvil o tom sestře, jen ospravedlňovala vyvoleného. Bratrova antipatie k příteli jí nezabránila v tom, aby si vzala svého přítele.
Během jedné z rodinných večerů se chlap dozvěděl, že se rozhodl jít po stopám své sestry, také se chce stát lékařem. Švagr v tu chvíli už byl pořádně opily, a rozhodl se, že do rozhovoru přispěje.
„Pak přišel blbec a řekl, že chci jít ve stopách své matky.“
Tato slova přiměla autora k zamyšlení. Nejprve chlapec si myslel, že jeho příbuzný zase řekl nějaké nesmysly, a pak si všiml, jak ve tváři zbledla jeho sestry. Rodiče toho kluka také náhle utichli.
Pak si autor uvědomil, že to nebyla jen hloupá slova. A chlapec nevymyslel nic lepšího, než jít ven ze stolu a zavřít se ve svém pokoji.
Když chlapec vyšel z pokoje, zjistil, že ta, kterou celý život považoval za sestru, sedí a čeká pod jeho dveřmi. Autor se nakonec rozhodl zeptat, co se děje, a v reakci na to slyšel dramatický příběh svého vzniku.
Sestra se ukázala být jeho biologickou matkou. Když otěhotněla, chtěla dál studovat a dítě si nechat, ale její rodiče se obávali, že to nezvládne a adoptovali si vlastního vnuka. Ta, kterou považoval za svou sestru, byla matkou. A rodiče jsou vlastně jeho prarodiče.
Nyní ten chlapec má těžké rozhodnutí – nechat všechno tak, jak je, nebo začít nazývat svou „sestru“ maminkou, a žít s ní.