Když jsem si uvědomila, že život jde z kopce, rozhodla jsem se dát svou matku do pečovatelského domu

Když můj nemocný otec zemřel, moje matka začala vážně selhávat. Paměť byla první, která trpěla, a po dalším incidentu souvisejícím se slabou pamětí byla požádána, aby skončila v práci. Stala se tedy důchodkyní.

 

 

Zpočátku si nemohla vzpomenout, že ráno nepotřebovala nikam jinam. Pořád si myslela, že bude pracovat se mnou a já jí musím pokaždé připomínat, že už nepracuje. Musel jsem ji zamknout doma, v tom případě ale byla vždy hlučná a vyhazovala z oken různé věci. Velmi jsem se bála, že jednou vypadne i ona.

 

 

Dalším onemocněním byly problémy v rozhovoru – moje matka zapomněla, jak formulovat myšlenky, vyjadřovat je souvisle. To také ovlivnilo její jednání – matka nyní vařila stejnou polévku ze všeho, co našla uvnitř ledničky, a pak nechala pánev na sporáku a samozřejmě na to úplně zapomněla.

V noci jsem teď také nemohla odpočívat, protože jsem vyskočila na všechny matčiny výkřiky a házení. Dělala jsem si z toho starosti nejen já, ale také spící sousedé. Ráno jsem spěchal do kanceláře a s hrůzou jsem přemýšlela, co jiného by v mé nepřítomnosti udělala.

 

 

A splnila všechna moje nejhorší očekávání, jednou dokonce roztrhla čalounění na gauči.

Došlo to k tomu, že když jsem odcházela do práce, vypnula jsem všechno, co bylo možné – plyn i vodu, protože ona už zajistila i povodně. Všechno křehké, ostré a pro ní nebezpečné jsem schovala.

 

 

Můj život právě začal upadat. Po té, co jsem dostala slibnou nabídku, abych se stala vedoucím oddělení, ve kterém jsem pracovala, jsem si uvědomila, že by to znamenalo spoustu termínů a věčných zpoždění ve službě. Jak bych si to mohla dovolit, kdyby pro mě nebylo tak nebezpečné nechat matku na dlouhou dobu samotnou?

 

 

Je pravda, že s druhou stranou života – osobní, to bylo mnohem horší. Náš vztah s mým milencem šel postupně do sňatku, jenomže v období, kdy moje matka začala šílet, se všechno velmi zhoršilo. Byl si vědom všeho, co se v mém domě dělo, a dokonce ani nezakoktal o „předání“ mé matky do ústavu pro duševně choré lidi. Také mu však začala docházet trpělivost, následovaná stížnostmi, že jsem schůzkám nevěnoval patřičný čas, nesnažila se tyto potíže nějak vyřešit. To pro mě fungovalo jako katalyzátor.

Hrozilo již úplné zhroucení mého života. Nemohla jsem si vybudovat kariéru ani založit rodinu. A ještě více – stát se matkou, přeci kde bych našla čas na těhotenství a dítě?

 

 

A otevřeně jsem si položila otázku – poslat matku do speciální instituce, kde se o ni budou kvalitně starat, nebo plivat na její život? Ano, chovala jsem se sobecky – poslala jsem svou vlastní matku do pečovatelského domu… Instituce se ukázala být překvapivě dobrá, ale bála jsem se, že mojí matku odvezou na nějaké vzdálené a ne moc bezpečné místo. Ale všechny mé obavy byly rychle rozptýleny.

Samozřejmě, všechno přímo souvisí s penězi a toto podnikání má právo na existenci, jako každé jiné. Když však navštěvuji svou matku, bohužel mě ne vždy dokáže poznat. Péče, které se jí dostává, je úžasná a dělá mi to velkou radost. Žije ve stejné místnosti s dalšími dvěma ženami, spolu dobře vycházejí. Všechny jsou pravidelně vyšetřovány lékařem a zaměstnanci instituce zajišťují, aby byly čisté a upraveny. Cítím se mnohem klidnější, než když jsem musel nechat matku samotnou v našem zamčeném bytě.

Hlavní věcí je nezapomenout častěji navštěvovat své příbuzné – je to pro ně klidnější a šťastnější řešení.

 

 

PSALI JSME: BABIČKA SE ROZHODLA SPLNIT SI SVŮJ SEN: JAK ABSOLOVALA UNIVERZITU PO 42 LETECH OD PRVNÍ LEKCE

PŘIPOMÍNÁME: TOHLE JE PROTI PŘÍRODĚ: TÉTO ŽENĚ JE 53 LET, ALE VYPADÁ JAKO SESTRA SVÉHO SYNA