Tento dopis byl napsán ještě v roce 1967, ale od té doby se nezměnily ani děti, ani jejich matky. A dopis, bude vždy aktuální. Každá ze „zlých“ maminek se v něm pozná sama.
Jestli si myslíš, že je tvoje máma zla, tak o té naší nic nevíš.
Závistivě jsme se dívali na kamarády, maminky jim dávaly na stůl pizzu a nechaly ji dít si kolu. Ale ne naše.
Jsme dostávali jen sendviče.
Máma nás nutila, abychom jí vždy oznamovalo:
– Kam jdete?
– Kde budete?
– S kým půjdete?
– Jak a kdy se vrátíte?
Zdroj: pinterest.com
Chtěla vědět všechno, lezla do každé maličkosti. Byli jsme potrestáni, pokud jsme nepřišli včas, žádné zpoždění nebylo povoleno vůbec!
Byla posedlá čistotou oblečení. Myli jsme se denně, každý den jsme měli čisté oblečení. Oblečení se opotřebovávalo z častých praní, ale maminka nám ho šila sama, jen aby ušetřila.
A ještě k tomu ty ubohé šaty.
Také v devět večer jsme šli spát.
A vstávali v osm!
Máma dělala všechno:
– mytí nádobí;
– prála;
– připravovala jídlo a dezerty;
– úklid domu;
– práce na zahradě;
Zdroj: pinterest.com
Máma chtěla, abychom jí říkali jen pravdu. Každý pokus o lhaní hned mohla rozpoznat, jako by četla myšlenky. Hrabala se v hlavě a tahala odtud všechno, že ani žádné tajemství nezůstávalo.
A zatímco naši přátelé běhali na procházky a dokonce i na rande od 12 hodin, my jsme čekali šestnácté narozeniny nejvíce na světě.
Mohli jsme jít jen na návštěvu k přátelům — a maminka neváhala zkontrolovat to. Kamarádi se smáli, červenali jsme se, ale maminka byla bezohledná.
Něco jsme začali chápat o něco později.
Začali jsme si uvědomovat, co jsme ztratili.
Nemohli jsme se ani opít, ani zkoušet drogy. Nebili jsme okna ve škole, nedělalo jsme ještě miliony jiných blbostí, na které jsou shopni děti.
Vyžadovalo se od nás pouze dokonalé studium na maximum příležitostí. Bylo to tak, že normální hodnocení matce nestačilo.
Nedělní ranní bohoslužba. A teď, když jsme se stali dospělými, jsme se stali bohabojnými, slušnými lidmi s dobrou prací.
A se svými vlastními dětmi dělám přesně tak, jak se chovala moje matka s námi.
Moje děti si stěžují, že jsem zlá matka v jejich mateřské škole nebo v jejich třídě, a je mi z toho špatně.
Kdyby byly všechny ostatní maminky dostatečně „špatné“, svět by byl mnohem hezčí..
Zdroj: optim1stka.ru
