Říkají, že bychom se neměli urazit na naše rodiče, protože pro nás udělali vše, co mohli. Život je však často nespravedlivý. Moje mladší sestra od dětství měla všechno nejlepší a nové, byla oblíbenou celou rodinou.
Výsledkem bylo, že se z vrtošivé a rozmazlené dívky stala vrtošivá rozmazlená žena. Ve věku 24 let už měla 3 manžely a 4 děti. A já ve svých 30 letech, i když jsem se vdalá, ale byla jsem bez dětí.
Mnoho operací a vyšetření nepřineslo nic. Všechno bylo marné, málem jsem ztratila naději. Osud mě ale překvapil a přišlo dlouho očekávané těhotenství. Sestra také otěhotněla pátým dítětem. Ale nebyla šťastná.
Celé těhotenství jsem si hladila břicho a byla jsem úplně šťastná. Stalo se, že jsme museli rodit přibližně ve stejnou dobu. Výsledkem bylo, že jsme byli během jednoho dne převezeni do porodnice.
První porodila sestra. Její porod byl snadný a doslova o pár hodin později byla s dítětem převezena na oddělení. Můj porod byl velmi obtížný a v důsledku jsem ztratila své dítě. Ale protože tam nebyla žádná místa, byla jsem uvedená na oddělení ke své sestře.
Plakala jsem jako blázen a moje sestra jen spala a ani nevšímala pláč svého dítěte. Nevydržela jsem a vzala jsem dítě do náručí, protože instinkt mé sestry se stále nemůže probudit, dokonce ani s pátým dítětem.
Sestra se probudila a uviděla mě s dítětem v náručí. Tehdy se v její hlavě zrodil plán: přesvědčit lékaře, aby to udělali, jako její dítě zemřelo a já jsem porodila její dítě.
Nejprve jsem si myslela, že je to velmi divné. Ale pak jsem si myslela, že pro mě i ní, a hlavně pro dítě to bude mnohem lepší. A proto jsem se souhlasila. Dokázali jsme podplatit lékaře za určitou částku peněz.
Je to už 5 let. Jsem nekonečně vděčná své sestře, že mi dala takovou radost. Nemohla jsem svému manželovi říct, že to není naše vlastní dcera, on to netuší.
Opravdu doufám, že o tom nikdo nikdy nebude vědět.