V té době jsem žila se svou tehdy 6měsíční dcerou docela skromně.
Jednoho dne někdo zaklepal na naše dveře. Otevřela jsem. Přede mnou byla cikánka a měla v náručí dítě. Požádala mě, abych jí dala něco z nepotřebných věcí. V reakci na její žádost jsem ji pozvala do bytu.
Cikánka se mě zeptala, zda jsem se bála krádeže nebo uhranutí, když jsem ji pozvala, aby vešla do mého domu. Řekla jsem jí, že nemám to, co je možné ukrást a že se zlého pohledu nebojím.
Vešla do mého domu s dítětem v náručí. Koupali jsme jejího syna, zavinovali a oblékli jsme ho. Cikánka byla zmatená, protože neočekávala takovou reakci a zeptala se, jak mi může poděkovat.
V odpověď jsem mlčela a ona šla k mé dceři, která spala v postýlce, a něco mluvila tam. Pak se ke mně otočila a řekla, že řekla správná slova, že moje dcera by měla být vždy milována všemi, ale co je nejdůležitější, abych ji milovala.
Mojí dceři je nyní nad čtyřicet let. A po celý svůj život nebyla v konfliktu s nikým, kromě mne. Moje dcera se hádala se mnou, protože jsem možná velmi přísný člověk, ale pokaždé, když jsem jí říkala, že ji miluji, konflikt se zastavoval. Později dcera připustila, že má slova o lásce k ní ji okamžitě odradí od hádky.
Dělat dobro – co by mohlo být v životě lepší?