Jednoho dne muž procházel kolem svého domu a viděl starou babičku v houpacím křesle a vedle ní na stejném křesle dědek četl noviny.
Zdroj:coma.in.ua
Mezi nimi na verandě ležel pes a kňučel, jako by mu něco bolelo. Muž si přemyslel, proč pes tak hlasitě kňučí.
Další den znovu prošel kolem domu. Starý manželský pár opět seděl v houpacích křeslech a mezi nimi ležel pes a vydával stejný žalostný zvuk.
Zmatený muž slíbil, že pokud pes zítra bude stejně kňučit, zeptá se majitelů co mu je.
Třetí den bohužel uviděl všechno to samé: stará žena se houpala na židli, starý muž četl noviny a pes ležel na svém místě a kňučel.
Muž už to nemohl ignorovat.
„Promiňte, paní,“ řekl staré ženě, „Co se stalo vašemu psu?“
– A co se mu mohlo stát? – Zeptala se babička znovu. – Leží na hřebíku.
A zmatený muž se zeptal:
„Pokud leží na hřebíku a bolí ho to, proč se nezvedne?“
Stará žena se usmála a řekla přátelským něžným hlasem:
– Miláčku, bolí to tak moc aby kňučel, ale ne tolik, aby se hýbal…
A to je jádro přiběhu: často si stěžujeme, že máme všechno, že musíme něco změnit, ale nic neděláme. A nejdřívé se musíte alespoň zvednout!
