Ne každý najde v sobě odvahu jít do starého a opuštěného domu, protože není známo, co se skrývá za dveřmi na druhé straně a jaké hrozby nás čekají.
Ale dnes vám povíme o jedné z kanadských výzkumníků, která speciálně hledá opuštěná a strašidelná místa. Jakmile vstoupila do takového domu, uvědomila si, že tam není sama…
Leslie Muir schválně vyhledává opuštěné domy a fotografuje je.
Před několika lety se tak rozhodla vstoupit do jednoho domu, který jí dlouho nedával pokoj a jak si tehdy říkala „ukradl srdce“.
Cesta k tomuto místu byla dlouho zarostlá plevelem, střecha se propadla a starý a chátrající pohled hovořil jen o tom, že tam už dávno nevkročila lidská noha.
Když dívka vstoupila dovnitř, ona už chtěla se pustit do fotografování, najednou ale si uvědomila, že tady nejsem sama… Leslie slyšela nějaké zvuky a šla se podívat co tam je.
A uviděla osamělého seniora Lawrence v obýváku.
„Bylo pro něj těžké se pohybovat, takže většinu času trávil právě tam“ – vyprávěla dívka.
Neměl jedno oko a druhé bylo zasaženo šedým zákalem. Ale jak se ukázalo, jen pohled na něj byl děsivý a ve skutečnosti je to velmi příjemný, milý a laskavý člověk.
V ten den Lawrence získal přítele.
Dívka k němu začala pravidelně chodit, uklízela v domě a připravovala jídlo. Často spolu obědvali nebo večeřeli.
Leslie se dozvěděla, že muže udeřil býk a rozdrobíl mu kyčel, ale před tím, on utrpěl mrtvici a všechno to vedlo k tomu, že částečně ochrnul, takže muži trvalo celé čtyři dny, aby on vyhledal lékařskou pomoc.
Také Lawrence vyprávěl o nemoci svých bratrů a o tom, jak ztratil s nimi kontakt.
Leslie si všimla, že Lawrenceovo zdraví se zhoršilo, a tak ho převezla z jeho rozpadajícího se domu do místního pečovatelského domu. A teď je šťastný, alespoň je mezi ostatními lidmi.
Dívka stále navštěvuje starého muže, přiváží k němu svého psa jménem Violet a její matka mu připravuje něco dobrého.
„Prostě potřebuje přítele… někoho, kdo se může ujistit, že je v pořádku,“ – říká Muir.
Doufá, že Lawrenceův příběh povzbudí lidi, aby znovu začali komunikovat s těmi, s nimiž z nějakého důvodu ztratili kontakt.
„I když jsou to všichni starší lidé, jejich duše jsou stále plné života a cítím se šťastná, že jsem se s ním setkala,“ říká Leslie.
A starý muž cítí totéž o setkání s ní: „Vždycky jsem byl osamělý člověk, ale ona přidala jasné barvy do mého života.“