Pro obyčejné zdravé lidi je velmi obtížné pochopit, jak se slepí lidé cítí. Dokážete si představit situaci, kdy příbuzní a lidé ve vašem okolí mnoho let ani netuší, že nevidíte?
Dnes vám povíme příběh Britky Zeny Cooperové, která si 38 let nikomu neříkala, že byla prakticky slepá, ale i přes všechno dokázala hodně.
Když byla Zena mladá, dostala diagnózu syndrom Morfana. Tato patologie postihuje různé orgány, ale má největší účinek na vidění.
Dívce byly předepsány brýle s velmi silnými čočkami. Ale ve škole začala mít problémy se svými spolužáky, začali se jí vysmívat.
Proto se již tehdy rozhodla sundat si brýle a nikomu neříkat, že vidí špatně. A zpočátku ani nechápala, čím se liší od ostatních dětí, myslela si, že každý vidí stejný rozmazaný obraz.
Jak roky ubíhaly, Zeně klesl zrak. Ale navzdory tomu neopustila studium, a dokonce se začala vzdělávat, jednoduše zvětšila písmo v počítači v desetkrát.
Později získala práci zdravotní sestry v psychiatrické léčebně, ale zrak jí klesl ještě více a musela práci opustit.
Zena později získala titul magistra a začala pracovat jako školní poradce.
Zena se vdala a má čtyři děti, a nikomu neřekla, že je prakticky slepá.
Snadno se starala o své děti a dokázala se s nimi vyrovnat sama. Jak říká sama, její ostatní smysly se velmi zlepšili, dokonce mohla podle vůně dětské pokožky zjistit kdy byly nemocné.
Když Zena oslavile své 42. narozeniny, nakonec se přiznala, že je slepá. Jak se ukázalo, nikdo o tom ani netušil. Stala se autorkou knihy „Co vidíš, když nevidíš“, bylo to skutečné velké odhalení pro její blízké.
Dnes Zena nadále žije aktivně a pracuje, i když ji nyní všude doprovází vodicí pes.
PSALI JSME: JAK SE ZBAVIT STRESU: POMŮŽE DECHOVÉ CVIČENÍ
PŘIPOMÍNÁME: JSEM TĚHOTNÁ, NEMÁM KDE BYDLET: TVRDOHLAVÝ DĚDEČEK NECHCE DÁT SVŮJ BYT. NEVÍM CO MÁM DĚLAT