Otec v mém dětství často jezdil na služební cesty. Matce bylo velmi těžce sedět s malými dětmi, a tak se rozhodla žít se svými rodiči v jiném městě.
A táta tam nás mohl navštěvovat, jen když byl na dovolené. To znamená, že jsme ho viděli jednou za rok.
Teď chápu, jak těžké to bylo pro tátu, protože neměl rád takový život, ale kvůli matce vydržel svou práci. V dětství jsem si myslela, že nás táta nepotřebuje, a tak neustále jezdí na služební cesty. A kvůli tomu se na něj velmi urazila.
Jednou, když měl můj táta dovolenou a ještě nedal nám všechny dárky, večer jsme tiše trávili před televizí. Ale pak se rodiče začali hádat, koho z nich děti více milují. V té době mi bylo 5 let a bratrovi bylo 7.
Vzhledem k tomu, že bratr byl prvorozený, stal se prvním předmětem sporu.
Měl však svůj vlastní plán: když se ho matka ptala, odpovídal, že ji více miluje, a dostával za to objetí a polibky, a když se ho otec ptal, říkal, že ho více miluje a dostávat za to dary.
Poté mi byla položena tato otázka.
„Dcero, koho miluješ víc, tátu nebo mámu?“ zeptal se otec s mazaným úsměvem a podíval se na matku.
Po krátkém přemýšlení jsem odpověděla:
„Maminku!“
Táta byl trochu smutný. Objala jsem ho kolem krku a řekla:
„Táto, stejně odjedeš a já s matkou musím ještě žít.“
PSALI JSME: „MAMI, ODPUSŤ MI, ŽE JSEM SE NARODILA”: DOPIS, KTERÝ NAPSALA DCERA PRO SVOU MATKU
PŘIPOMÍNÁME: MATKA NECHALA DCERY DOMA SE SVÝM OTCEM. STAČÍ SE PODÍVAT, CO UDĚLALI NA ZAHRADĚ, KDYŽ BYLA PRYČ